Zvon václav

Zpět

/ Životopis Václava Havla

Spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, poslední prezident Československa a první prezident České republiky

Václav Havel vyrůstal ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině, spjaté s českým kulturním a politickým děním dvacátých až čtyřicátých let. Tento fakt se stal důvodem, proč mu komunistická moc po ukončení povinné školní docházky v roce 1951 nedovolila dále studovat.

V první polovině padesátých let proto nastoupil do učebního oboru chemický laborant a zároveň večerně vystudoval gymnázium. Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou z vysokých škol humanitního směru, a proto se rozhodl studovat na Ekonomické fakultě ČVUT, ale po dvou letech školu opustil.

Po návratu z dvouleté vojenské základní služby pracoval jako jevištní technik. V letech 1962 až 1966 vystudoval dálkově dramaturgii na DAMU. V roce 1956 se seznámil s Olgou Šplíchalovou, která se v roce v roce 1964 stala jeho manželkou.

Václav Havel působil v 60. letech v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti.

Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy mu bylo zakázáno publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu.

Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době kromě dalších divadelních her také napsal významné eseje, například Moc bezmocných (1978).

Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se Václav Havel stal jedním ze spoluzakladatelů hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace.

V roce 1992 po rozpadu Československa se stal po dvě funkční období prezidentem České republiky. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy (1. července 1991) a výrazně přispěl v roce 1999 ke vstupu České republiky do NATO. Výrazně také prosazoval přijetí České republiky do EU.

Na podzim 1989 se na oslavách 30. výročí divadla Semafor seznámil s herečkou Dagmar Veškrnovou, svou pozdější druhou manželkou. Oženil se s ní 4. ledna 1997 a po jejím boku strávil celý zbytek svého života.

Jako literát se Václav Havel světově proslavil svými dramaty (Vyrozumění, Spiklenci, Žebrácká opera, Audience, Vernisáž, Asanace, Odcházení) v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabýval tématy moci, byrokracie a jazyka. Proslul také svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zabýval filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence. Václav Havel se věnoval také experimentální poezii; jeho sbírka Antikódy obsahuje básně psané především v 60. letech 20. století.

Za svoji politickou a uměleckou činnost získal nespočet významných a vysoce prestižních ocenění doma i ve světě.