Zvon václav

Zpět

/ Kostel sv. Havla (S. Gallus)

Kostel byl založen spolu s novou osadou vedle Starého Města nazvanou dnes Havelská čtvrť (dříve Nové město okolo sv. Havla, Gallusstadt, Civitas circa S. Gallum) mezi lety 1232-1234.

Roku 1252 je poprvé v pramenech zmíněn kostel, roku 1290 jeho farář. Kostel byl románský, ale jeho původní podobu neznáme. V roce 1326 je doložen magister operis, který dohlížel na stavbu gotického kostela, jehož rozsah se kromě průčelí shoduje se současnou stavbou.

Ve 14. stol. zde kázali reformní duchovní Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže, Jan Hus i Štěpán z Pálče. V letech 1380-1390 byl zdejším farářem sv. Jan Nepomucký. Kostel byl od roku 1419 pod utrakvistickou správou.

Po bitvě na Bílé hoře byl předán řádu karmelitánů, kteří mezi roky 1671-1704 vystavěli v sousedství klášter podle plánů architektů Giovanniho Domenica Orsiho a Martina Luraga. Raně barokní úprava kostela proběhla v roce 1671, barokizace pod vedením Pavla Ignáce Bayera s dostavěním výrazného průčelí v letech 1722-1724. Klášter byl zrušen Josefem II. roku 1786.

Více než půl století zde působil Mons. Jiří Reinsberg. Jeho farnost byla po celou dobu komunistického režimu živým společenstvím intelektuálů, disidentů i studentů.

Z uměleckých děl v interiéru vyniká proslulé zařízení kaple sv. Kříže s dřevořezbami Ferdinanda Maximiliána Brokofa z 2. dekády 18. stol., obraz Sláva Karmelu od Jana Kryštofa Lišky z roku 1696, cínová křitelnice z roku 1523 a nejstarší pražský zvon Marie z roku 1455 od neznámého zvonaře. Nachází se zde také socha Panny Marie Lurdské, kterou ve svém díle vzpomíná Jaroslav Seifert.

V kostele je pohřben slavný barokní malíř Karel Śkréta Šotnovský ze Zázvořic (1674).

/ Svatý Havel (S. Gallus)

Havel byl mnich, žák sv. Kolumbána na jeho misii z Irska na evropský kontinent. Roku 610 doprovázel sv. Kolumbána na jeho cestě proti proudu Rýna do Bregenz. Kvůli nemoci Havel nepokračoval s ostatními do Itálie, ale zůstal ve Švýcarsku v Arbonu. Zde žil jako poustevník v blízkosti řeky Steinach, kde i mezi roky 640 a 650 zemřel. Jeho svátek připadá na 16. října. Podle novějších výzkumů pocházel z okolí Vogéz v dnešní severní Francii a ke Kolumbánově misii se přidal až tam.

Založení Sankt Gallen

Po Havlově smrti byl v tomto místě roku 719 zbudován kostel, který obklopil velkolepý stavební komplex opatství sv. Havla, nejstarší a největší klášter benediktinů severně od Alp a největší komplex kamenných budov benediktinů v Evropě.
Klášter, jeho hospodářské a zemědělské zázemí se staly jádrem osídlení kantonu Sankt Gallen ve východním Švýcarsku.

Legendy o sv. Havlu

Od konce 7. století se šířila legenda o životě a zázracích sv. Havla, tzv. Vita sancti Galli vetustissima, z níž se dochovaly jen fragmenty. Podle ní Havel údajně zbavil kněžnu Fridiburgu posedlosti démonem. Fridiburga či Fridigunda byla přitom zasnoubená se Sigebertem II., franským králem, který poustevníkovi z vděčnosti věnoval pozemky v okolí Arbonu, kde byl později založen zmíněný klášter. Dále se traduje, že si Havel postavil dřevěnou poustevnu vlastníma rukama, a že mu při stavbě pomáhal medvěd. Proto je světec někdy vyobrazován s medvědem, například na mnoha městských erbech.

Patrocinium

Svatý Havel je patronem města Sankt Gallen, dnes metropole stejnojmenného švýcarského kantonu, patronem Švýcarska a Alsaska. Svatý Havel ve středověku patřil k populárním světcům období německé kolonizace pustin. V Čechách mu je zasvěceno několik desítek kostelů. K nejstarším patří románské stavby v Poříčí nad Sázavou a v Myšenci, k nejvýznamnějším patří kostel sv. Havla na Starém Městě pražském. Další významné kostely najdeme v Sázavě-Černých Budách, Kuřivodech, Volečicích, Tuhani nebo v malé obci Skvrňov na Kolínsku, kde stojí kostel Sv. Havlu zasvěcený již od první čtvrtiny 13. století.

Pranostiky

Déšť na Havla, déšť na Vánoce.

Svatý Havel do zelí zajel.

Když se do svatého Havla nesklidí zelí, je neuvařlivé.

Na svatého Havla kráva obyčejně v chlévě stává.

Sucho-li na svatého Havla, bude budoucí rok suchý.